Mezinárodní obchod se zbraněmi je jedním z nejvýnosnějších artiklů, což i pro průměrně informovaného člověka není žádným tajemstvím. Válčit se na této zemi zřejmě bude pořád a pro každého obchodníka s armádní technikou platí, že čím větší konflikt tím více peněz z něj posype, zatímco mír se stává velmi nákladnou záležitostí. Jedním z nich je i ukrajinský přistěhovalec v New Yorku Jurij Orlov, jehož příběh vzestupu z číšníka v rodinné restauraci v nevzhledné části Brooklynu v jednoho z největších ilegálních překupníků zbraní velmi poutavým způsobem natočil u nás nepříliš známý režisér Andrew Niccol.

Poutavým na příběhu není ani tak námět jako spíš způsob, kterým byl zpracován. Vypravěčem je hlavní postava, skrze jejíž ústa putujeme celým téměř dvacetiletým obdobím vzestupů a pádů mladého přistěhovaleckého outsidera, který se rozhodl, že život v krajanské čtvrti, kde každodenní násilí jde ruku v ruce s nepříliš vysokou životní úrovní, není pro něj tím pravým. Už úvodní skvělým způsobem zpracované titulky a hlavně jejich závěr napoví, že tentokráte půjde o nevšední část hollywoodské produkce a na tomto trendu nic nezmění ani následujících 120 minut, které mají na to vás spolehlivě připoutat do křesla a vynutit si vaší plnou pozornost.

Začínáme v roce 1982 prvními prodanými samopaly izraelské výroby („v roce 1982 byla radost pašovat zbraně, když videokamery byly veliké jako bazooka“) místním gangsterům z řad krajanů a poté už události braly rychlý směr. Cestování po světě, získávání „těch správných“ kontaktů z řad partizánských skupin z jižní Ameriky anebo „revolucionářů“ z Afriky. Akorát kšeftování s Bin Ladinem nebylo moc přínosné, protože „platil nekrytými šeky“. Společníkem Jurije byl v prvních úspěšných letech i jeho bratr Vitalij (Jared Leto), pro kterého se však „osudnou“ stane zásilka kolumbijského kokainu poskytnutá jako neplánovaná protihodnota. Opakované příjezdy bratra do luxusní protidrogové léčebny patří k mnoha vtipným a satirickým momentům, které snímek nabízí. Hlášky plné ironie a sarkasmu, kterými hlavní postava protkává svůj životní příběh, jsou svěžími přísadami již tak velmi atraktivního příběhu. Vtipné a komické momenty jsou velmi přirozeně a nenáročně střídané s mrazivými scénami a praktickými ukázkami využití zboží, které Jurij svým vděčným odběratelům pravidelně poskytuje.

Právě tento nadhled a mrazivá ironie hraničící někdy až s brutálním černým humorem jsou hlavní devízy dodávající snímku vynikající spád a napětí. Ačkoliv postrádá nějaký ústřední motiv či zápletku, i tak vás v očekávání dalšího děje po celou svojí dobu připoutá k plátnu. Nechybí ani několik moderních a cool střihů a záběrů (demonstrace geniální jednoduchosti ruského samopalu Kalašnikov stojí skutečně za to), na jejichž podíl však naštěstí tvůrcové nespoléhají. Hlavním těžištěm snímku je, jak už bylo řečeno, způsob jeho vyprávění. Tento je pak postaven do kontextu světových událostí ovlivňujících konání našeho vypravěče. Zatímco během 80-tých let si dokázal vybudovat poměrně slušnou pozici a vydělat nemalý peníz, opravdové „žně“ však pro něj a jeho „kolegy“ začaly až s koncem studené války a hlavně pádem Sovětského svazu. Obrovský zbrojní arsenál, který po sobě v nové tvořící se samostatné Ukrajině nechala sovětská armáda byl doslova zlatý důl. Stačilo mít ten správný kontakt mezi frustrovanými důstojníky zdecimované armády a nekontrolovatelnému odlivu veškeré vojenské techniky už nebránilo vůbec nic.

Z hereckých výkonů zaujme hlavně Nicolas Cage, na kterém i celý snímek stojí a který si po vynikajícím thrilleru 8mm vybral opět velmi silnou chvilku. Ve filmu de facto není scény, ve které by se neobjevil a to je myslím docela slušný herecký záběr, který zvládá velmi dobře. Zdatně mu sekunduje neúnavný detektiv Interpolu Jack Valentine v podání Ethana Hawka, který je Jurimu v patách prakticky po celou dobu jeho kšeftařské „kariéry“. Souboj těchto dvou můžu můžeme považovat za hlavní dějovou linii snímku a tento boj „dobra se zlem“ nepostrádá někdy až tragikomický nádech.

Soudě dle velmi příznivých ohlasů jsem se na OBCHODNÍKA SE SMRTÍ velmi těšil, avšak skutečnost předčila mé očekávání. Máme co dělat s vynikajícím a poutavým filmem, jehož negativum by se dalo najít snad jedině v absenci skutečně silných momentů, které by diváka dokázaly přinutit k hlubšímu zamyšlení se nad důsledky mezinárodního obchodu se zbraněmi. Ačkoliv africké scény a počínání místních samozvaných vládců nepostrádají nádech nepříjemného mrazení po těle, vše je stále viděno z pragmatického pohledu Jurije. Možná, že nějaké hlubší poselství (byť se v závěru něčeho na ten způsob dočkáme) ani nebyl záměrem tvůrců. Koneckonců by tím dle mého názoru asi i utrpěla hlavní devíza snímku a tou je právě výtečná dynamika děje a i přes absenci nějakého kompaktnějšího námětu jeho schopnost přinutit vás hltat každou scénu.